Jankovy názory

Archiv

30. 10. 2002

SIPVZ: Všeobecná specifikace IKI zveřejněna

Generální dodavatel Projektu III Infrastruktura AutoCont On Line  zveřejnil na serveru Indoš Všeobecnou specifikaci IKI, tedy Informační a komunikační infrastruktury, která  popisuje základní nastavení systému, která je třeba respektovat pro instalaci a provoz dalších aplikací.

Na základě kritiky ze strany především českých výrobců a distributorů aplikací pro školy vůči způsobu registrace aplikací v CEntru REgistrace Software i odborné a pedagogické veřejnosti, zveřejnil (formát PDF, velikost 142 kB) Generální dodavatel  (GD) Projektu III Infrastruktura AutoCont On Line (ACOL) na serveru Indoš Všeobecnou specifikaci IKI (Informační a komunikační infrastruktury), která v této stručné a jednoduché verzi popisuje základní nastavení systému, která je třeba respektovat pro instalaci a provoz dalších aplikací. ACOL oznámil existenci tří verzí tohoto dokumentu, zveřejněná verze je určena podle dikce vedení ACOL pro veřejnost, další podrobnější  by měla být pro zájemce o registraci aplikací, úplná je pak neveřejná, protože obsahuje know-how GD.  Je zajímavé, že u zveřejněné verze je uvedeno určení pro výrobce aplikací, přestože takováto verze má být k dispozici jen proti podpisu o zachování důvěrnosti. Další věta komentáře V současné době se ve spolupráci s MŠMT připravuje další, rozšířená, verze tohoto dokumentu. je evidentně v rozporu s dosavadním tvrzením vedení ACOL, že podrobnější verze je již od zahájení činnosti CERES výrobcům aplikací k dispozici.

Podívejme se na některé charakteristiky IKI podrobněji:

Aplikace klientského serveru školy A

Tady je vidět, že ACOL dodává do škol zastaralé verze programů a de facto znemožňuje přístup žáků a učitelů k nejnovějším technologiím řady MS XP a ,NET! Standardní klientská stanice (SKP) se liší od učitelské jen absencí poslední aplikace pro podporu vzdálené správy. Zajímavá je rovněž "náplň" SKP Apple iMac:

Zde se zdá, že standardní dodávka aplikací od společnosti Apple skončila v koši.

Konfigurace školní sítě je následující:

V celé síti se používá pouze sada protokolu TCP/IP. Přístup na internet je zprostředkován pomocí proxy serveru. Pro přístup do Internetu jsou povoleny pouze protokoly.

(...)Komunikace mezi žákovskou a učitelskou sítí není povolena z důvodů bezpečnosti.

V diskusích a konferencích jsou často probírány omezení uživatelů:

Skupina Učitelé má nastavena tato další omezení:

Skupina Žáci mé nastavena tato další omezení:

Technické a organizační nastavení:

A ještě závěrečná informace o právech a povinnostech ICT správců:

Co dodat: pozitivní je, že ACOL po více než osmi měsících od zahájení roll-outu a téměř čtyři měsíce po vzniku CERES, konečně "pootevřel vrátka do své zahrádky". Negativní je, že hodnota zveřejněných informací je téměř nulová. CERES je z hlediska okolí IKI je mrtvě porozené dítě, pro ACOL je nyní už jen rutinní součástí správy IKI.

11:10 [Trvalý odkaz]
Komentáře Počet názorů

28. 10. 2002

SIPVZ: CERESu zvoní umíráček...

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se konečně vyjádřilo k problému registrace software pro práci ve školních počítačových sítích: "Ze smluvních závazků s GD přímo nevyplývá nezbytnost prověření SW produktů prostřednictvím CERES."

Prvním pokusem o totální ovládnutí školské infrastruktury dodávané v rámci Projektu III SIPVZ byly několikaměsíční pokusy bývalého vedení MŠMT prosadit ve vládě založení takzvané Obecně prospěšné společnosti pro provoz a komerční využití infrastruktury projektu SIPVZ (dále jen OPS). Cílem bylo "zamezit nekontrolovanému vlivu komerčních subjektů" ve školské informační a komunikační infrastruktuře (IKI), což znamená přeloženo do jasné a srozumitelné mluvy jedině potlačení volného trhu ve školním segmentu. Jakmile bylo počátkem července 2002 jasné, že pokus o založení OPS selhal a jeho realizace bude již zcela nemožná, bylo použito pro vyřazení konkurenčních výrobců výukového software takzvané CEntrum REgistrace Software, které je "výsledkem" dvou "dvoumilionových" smluv mezi MŠMT a ACOL z března 2002 a konce května 2002. Původně v květnu prezentovaný záměr byl registrovat pro použití v IKI zhruba 250 z celkem asi 800 výukových aplikací na českém trhu za peníze MŠMT, což mohlo pro ACOL znamenat příjem v řádu milionů až desítek milionů vlastně za preventivní kontrolu k zabezpečení provozu IKI, za kterou odpovídá ACOL v rámci běžného plnění smluv Generálního dodavatele (GD) a MŠMT. Záměr s registracemi se v červenci změnil a do počátku školního roku nebyl registrován software žádný. To vše po půl roce dodávek "železa"!

Za registraci byly pro výrobce software nově vzniklým CERESem nasazeny neúměrně vysoké ceny a do jmenování nového vrchního ředitele sekce SIPVZ se jen vyčkávalo. CERES působil jako spolehlivá brzda proti všem výrobcům software. Již samotný princip placené registrace byl falešný, tímto způsobem se totiž ze hry o české školy dostaly například okamžitě freewareové (či public domain) i sharewareové produkty, první v podstatě díky absenci subjektu, který by registraci zaplatil, druhé především pro nemožnost vyzkoušení, která je základem tohoto způsobu šíření. Pro renomované firmy pak je celá procedura nepřijatelná, například Borland formuloval svůj nesouhlas slovy "ACOL nemůže certifikaci produktů Borland kvalifikovaně provést. Nemá Borlandem prověřené odborníky (dokonce není ani jejích legalním uživatelem) na vývojová prostředí Delphi, C++Builder nebo JBuilder, které jsou v současné době na školách používány pro výuku programování.". Ceny byly sice počátkem září sníženy, ale vzhledem k tomu, že cenová kalkulace vycházela z opakované registrace při změnách, pro české producenty byly přesto nepřijatelné, i když řada z nich by případně i "překousla" nesouhlas s principy registrace. Krize vyvrcholila měsíc po zahájení školního roku, kdy přes třicet producentů a distributorů software pro školy přijalo společné prohlášení (kromě jiného ho podpořilo i Sdružení školských asociací ČR - CZESHA), kde obvinili ACOL: "S velkým znepokojením sledujeme současný průběh vybavování škol ICT technologiemi v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ). Pomineme-li zjevné plýtvání penězi vydanými v rámci Projektu III za vybudování celé infrastruktury, zaráží nás zejména její velmi omezená využitelnost způsobená jednáním Generálního dodavatele - firmy ACOL. Je pravdou, že toto chování má částečnou oporu ve velmi nevýhodných smlouvách již dříve uzavřených s MŠMT, nicméně ACOL tyto meze ještě dále překračuje a zjevně zneužívá své dominantní postavení."

ACOL ústy Vlastimila Palaty následně velmi ostře zaútočil na nového vrchního ředitele sekce SIPVZ MŠMT Zdeňka Svobodu, který se části jednání výrobců a distributorů zúčastnil a vyjádřil jim nepřímo nepříliš určitou podporu. Teprve po více než třech týdnech jsme se dočkali tvrdé odezvy MŠMT, které ve své tiskové zprávě z 24. října 2002 jednoznačně říká: "Ze smluvních závazků s GD přímo nevyplývá nezbytnost prověření SW produktů prostřednictvím CERES. V příslušné smlouvě se GD zavazuje SW produkt prověřit, pokud jej o to ministerstvo požádá. MŠMT dosud nepožádalo o ověření žádného programového produktu." Věcnou nelogičnost a nesmyslnost pozice ACOL hájil uzavřenými smlouvami (tesat by se dal například kroměřížský výrok Jaromíra Horáka, vedoucího projektu ze strany GD, že "MŠMT si neobjednalo počítače na výuku"), zřejmě ale narazil na ministerské právníky, kteří jsou konečně ochotni jít s ACOL do sporu. Co tedy vlastně klíčová věta tiskové zprávy znamená? V IKI je možné provozovat libovolný program, rozhodnutí je plně v kompetenci ředitele školy. Tento postoj současně potvrdil i Vlastimil Palata v interview pro Computer World s titulem Teroristům se neuhýbá (reagující na kritický materiál AutoCont zneužívá svého monopolu), kde říká: "Protože provozní řád je postaven tak, že nemá sílu škole cokoli zakázat. Říká pouze: Školo, když si nainstaluješ software XYZ nebo uděláš něco, co není povoleno provozním řádem -zaplatíš si odstranění závady. Tak je to postaveno. Teď si ale představte, že v servisním byznysu IT je velká "hystereze". Já už se v něm pohybuji dlouho a vím, jaké to je. Dokazujte zákazníkovi, že počítač nefunguje z jeho viny, dokažte, že je to proto, že si nainstaloval nějakou aplikaci... De facto to jednoznačně poznáte, ale dokazovat to de jure je prakticky nemožné!" Palata tedy musí vědět, že CERES v dnešní podobě je již neudržitelný a více méně nepřímo přiznává, že  jediným jeho cílem bylo na několik měsíců "odstavit" konkurenci v přístupu do nově vybavených "zelených" škol.

Následná tisková zpráva ACOL z pátku 25.října 2002 konstatuje poněkud nelogicky "Za potvrzení role Centra registrace software (CERES) považuje vedení společnosti AutoCont On Line, a.s. včerejší prohlášení vrchního ředitele sekce Státní informační politiky ve vzdělávání MŠMT Zdeňka Svobody." a opět opakuje "Z technologického hlediska je nutné SW prověřit, protože Generální dodavatel je odpovědný za fungování sítě ve všech školách." S tím musíme pochopitelně souhlasit, je však tuto nutnost možné brát jako iniciativní preventivní krok GD a je třeba se pokusit o jasnou interpretaci ustanovení Provozního řádu, který se "zelené" školy vybavené GD zavazují dodržovat: "Uživatel je oprávněn: (...) spouštět Schválené aplikace" a související definice z první dílčí smlouvy mezi MŠMT a GD "Schválená aplikace znamená program, který je možné v IKI používat nebo program schválený pracovníkem Dohledového centra." Zde je na místě citovat ze zadávací dokumentace projektu III SIPVZ, kde nalezneme obecný požadavek: "Standardní klientské pracoviště bude vybaveno tak, aby poskytovalo služby vybaveného multimediálního osobního počítače (...) Nabídka uvede detailní výčet služeb tohoto standardního klientského pracoviště a nabídkovou cenu na jedno standardní klientské pracoviště.", ale také "Dodané služby ICT slouží především pro seznámení se s nejrůznějšími technologiemi, pochopení rozdílů mezi nimi a integrace všech těchto systémů do výuky. Není tedy cílem vytvořit jednotné homogenní prostředí, ale naopak každý uživatel musí mít možnost seznámit se s více různými systémy ICT, v rámci co nejúplnější úrovně informační gramotnosti. Z tohoto důvodu je uchazeč povinen nabídnout takové řešení, které nesmí být založeno výlučně na jedné platformě." Pokud GD nyní nabízí pouze jeden operační systém, pouze jeden kancelářský a jeden vývojářský balík a pouze omezený počet výukových programů, evidentně musí uživatelům umožnit ihned a bez jakýchkoli omezení zjednání nápravy. A každý ředitel školy má v podstatě povinnost jakkoli omezení možností výuky ignorovat a schválit aplikaci sám, pokud toto schválení nedeleguje na svého ICTK.

Cílem projektu CERES bylo evidentně udržení konkurenční výhody společností LANGmaster a Silcom, jejichž výhradním distributorem je sesterská společnost ACOL, a které aspirují na řadu zakázek z Projektu II SIPVZ. LANGmaster potřeboval mediálně ovládnout INVEX, což se mu i podařilo, když získal ocenění Best of Invex 2002 pro svoji betaverzi produktu Brána vědění otevřena, tedy v podstatě zatím "prázdného" e-learningového engine, kterých je ale na světovém i našem trhu celá řada. Tento projekt je sice nyní nabízen v ověřovacím provozu "zdarma", ale je de facto financován z inkasa za dodávku produktů LANGmaster v loňském "prosincovém balíčku" software pro školy v celkové hodnotě 175 milionu Kč, který realizoval ACOL bez výběrového řízení. Je tedy podobně "zdarma" jako celá dodaná infrastruktura.

11:03 [Trvalý odkaz]
Komentáře Počet názorů

Lidový dům proti Indoši

Jiří Kofránek, předseda Odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD, nám poskytl interní materiál Zásady nového pojetí politiky "Informační technologie ve vzdělávání", který je k dnešnímu stavu SIPVZ víc než kritický

Komentáře pod články o SIPVZ na České škole slouží evidentně v druhém plánu k publikaci informací a názorů, které zřejmě nelze jiným způsobem "pustit". Úroveň komentářů řady pseudonymů je vysoká a přestože můžeme mít výhrady k anonymitě autorů, jde v mnoha případech o cenný zdroj informací. Komentáře zároveň slouží i jakýmsi "zpravodajským hrám", kde oba tábory kritiků i zastánců SIPVZ "vypouštějí" osobní výpady, čitelné narážky nebo cílené provokace. V této souvislosti je pochopitelně na místě volání po moderované seriózní diskusi k tématu. Bohužel ji zatím nikdo neinicializuje, ke škodě MŠMT i ACOL. Ale zpět k avizovanému tématu: u článku SIPVZ: Kdo je poradce Gary Rostock? se objevil útočný komentář podepsaný jménem Kofránek s uvedením neexistující e-mailové adresy kofr@cssd.cz, který vyvolal i několik reakcí. I když na první pohled bylo jasné, že jde o provokaci, s ulehčením jsem si přečetl dementi od Jiřího Kofránka, předsedy Odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD a kromě jiného i vedoucího autorského kolektivu Státní informační politiky, který nám jako důkaz svého kritického postoje k dnešnímu stavu SIPVZ poskytl interní materiál Zásady nového pojetí politiky "Informační technologie ve vzdělávání".

Materiál by měl spolu s autoritou Jiřího Kofránka i Odborné komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD koaliční vládě ČR i klíčovým politikům ČSSD pomoci jasně identifikovat skutečné potřeby českých škol, žáků a pedagogů a dát jim pádné argumenty k prosazení změn. Ale podívejme se do materiálu podrobně, přesné citace jsem doplnil vlastním komentářem, vzniklými a la prima po následném telefonickém rozhovoru s panem Kofránkem:

Využití informačních a komunikačních technologií (ICT) ve vzdělávání je třeba chápat v širším pojetí, kde cílem není pouze dosažení informační gramotnosti (dosažení základní schopnosti práce s počítačem je jenom prvním krokem). ICT umožňují zvýšit efektivitu výuky i přizpůsobit ji individuálním možnostem, schopnostem jednotlivých žáků (individualizace výuky), proto cílem politiky by mělo být efektivní využití všech možností, které nové technologie přinášejí pro uspokojení vrůstajících požadavků na vzdělávání. Technická realizace výukového ICT prostředí umožní i rozšířit metodologii výuky řady předmětů od memorování (podpořeného třeba i počítačovými multimédii) k procvičování vyhledávání, propojování a kritickému hodnocení znalostí - cílem je, aby žáci se naučili samostatně prohledávat široký znalostní prostor Internetu znalosti vyhodnocovat, propojovat, syntetizovat a prezentovat.

Vzdělávání učitelů místo školení - místo toho, aby učitelé měli možnost seznámit se s novými technologiemi formou účasti v jednotlivých vzdělávacích programech, s novými možnostmi technologií ve výuce jednotlivých předmětů (nejlépe spoluúčastí s možností vytvoření vlastního aktivního příspěvku) - jsou školeni pro využití komerčních kancelářských produktů a testování z jejich ovládání a na výsledku příslušné zkoušky bude záviset platový růst - lepší znalost Wordu či Excelu je nenaučí jak zlepšit výuku dějepisu či zeměpisu vyžitím ICT. Místo předepsaných konkrétních školení podle centrálních osnov centrálně určeným školícím subjektem se musí vytvořit široká nabídka vzdělávacích programů (možnost využití komerčních subjektů, které budou učitele školit v používání jejich vlastních produktů), musí se umožnit individuální volbu vlastního vzdělávání. Učitelé musí být motivováni tím, že jim nabyté znalosti umožní využít ICT pro kvalitativní zlepšení výuky vlastních předmětů.

Rozvoj kreativity místo odběru služeb: školy se místo pouhých odběratelů výukových programů se musí stát jejich spolutvůrci. Místo centrálně distribuovaných "balíčků výukových programů" a vytvoření centrálního výukového portálu na klíč - vytvoření propojené, neustále doplňované znalostní a výukové báze pokrývající potřeby středoškolského studia (i některé potřeby terciálního vzdělávání i vysokoškolského studia) v českém jazyce, jakýsi "živý internetový, multimediální orbis pictus", na jejímž vytváření a průběžném doplňování se učitelé (a konec konců i někteří studenti) všech typů škol mohou podílet. Základem pro její vytvoření a údržbu musí být široké konsorcium komerčních subjektů (ICT firem), veřejnoprávních médií (televize, rozhlas), vysokých škol (UK, ČVUT, MU Brno., VÚT Brno, Ostravská Univerzita, Západočeská Univerzita v Plzni aj.) i některých středních a vyšších odborných škol (např. uměleckých škol). Výukový portál by měl být společně sdílenou pracovní plochou sdílenou studenty a žáky všech typů škol, která umožní nejen rychle vyhledávat potřebné znalosti, využívat výukové multimediální prostředky pro jejich zvládnutí, ale i spolupodílet se na jejich tvorbě. Zároveň to bude ale znamenat vytvořit pro to nejen technické ale i organizační předpoklady (např. pro zajištění odborné oponentury jednotlivých témat aj.).

Pro realizaci těchto cílů se ale musí vytvořit technické podmínky: Internet místo Intranetu - Intranet (tak jak je udělán) se může stát s propojením na projekt Komunikační infrastruktura veřejné správy základní částí informačního systému školství pro řízení a koordinaci škol. Pro výukové cíle musí být školy připojeny přímo na Internet - jeho základní páteří by měl být vysokorychlostní akademický internet CESNET (možnost příspěvku z EU, propojení s VŠ, dobrá konektivita do zahraničí, rychlé propojení s vysokými školami). Český Telecom by realizoval propojení škol na páteř CESNETU a realizaci školského intranetu pro řízení.

Je jasné, že dosavadní pojetí realizace SIPVZ má díky roku "nerozborného přátelství" MŠMT a ACOL k těmto cílům a principům daleko. Například  oňská dodávka "softwareového balíčku" v rámci Programu II SIPVZ za 175 milionů bez veřejné soutěže a v jasném rozporu s koncepcí SIPVZ i s plánem 1. etapy SIPVZ nebo absurdní požadavky projektu CEntra REgistrace Software ACOL, blokující přirozenou variabilitu výukového prostředí, jsou jednoznačně proti principu samostatnosti žáků i pedagogů.  Omezená je i nabídka unifikovaných školení v rámci Programu I SIPVZ, a způsob testování ve všech typech školení je pak tak trochu formální a hodnota absolventských certifikátů je přinejmenším pochybná.. Samozřejmě se většina lektorů snaží svým kolegům dát maximum, ale první stovky absolventů na mizernou práci minulého vedení MŠMT, sekce SIPVZ a externích "poradců" doplatili.

Dokončovaná infrastruktura v rámci Programu III SIPVZ nesplňuje základní požadavky koncepce SIPVZ: týká se jen poloviny žáků, kteří získávají jen omezené možnosti jak z hlediska počtu žáků na klientské počítače, které jsou zhruba na úrovni průměru zemí EU před pěti lety, tak z hlediska kapacity připojení, které je o jeden až dva řády menší než je nyní ve vyspělých zemích dodávaný standard. A nejde o srovnání s vyspělými zeměmi: stejnou kvalitu získávají i u nás žáci škol připojených například k sítím Pragonetu nebo CESNETu. Bývalé vedení MŠMT spolu s ACOL vygenerovalo nekvalitní a pro školy nevýhodné smlouvy, ACOL se sice nyní vymlouvá na zadavatele, ale položme si jednoduché otázky: kdo a v zájmu koho?

10:33 [Trvalý odkaz]
Komentáře Počet názorů

16. 10. 2002

SIPVZ: Smlouvu s ACOL je výhodnější vypovědět

Pětiletka SIPVZ je na konci první třetiny a výsledky po utracení první miliardy a před utracením druhé miliardy jsou žalostné. Generální dodavatel sice dodal přes 25.000 počítačových pracovišť a 2.000 serverů, ale poměr žáků na počítač je velice nízký, kapacita linek minimální a možnosti využití se blíží v řadě ohledů k nule.

Zásadní chybou plánu realizace SIPVZ byla orientace na budování centralizovaného systému, která měla po převodu škol na kraje udržet ministerstvu školství stále ubývající pravomoci. Centralizace vyhovovala i odborářské lobby zastoupené náměstkem Műllnerem a totalitním pohrobkům v podhoubí Lidového domu. Z miliard se dají nenápadně a především beztrestně ukrajovat nejen jednotky či desítky, ale i stovky milionů, a na ministerské úředníky zatím v České republice po listopadovém převratu nikdy nikdo neměl. SIPVZ se ale pohybuje v poněkud výjimečném a progresivním prostředí: kombinace informačních technologií a škol se proto stala katalyzátorem pro překvapivě jednotnou frontu kritiků a odpůrců z řad pedagogů, IT odborníků, novinářů, regionálních politiků a dalších. Nová ministryně školství Buzková tak dostala do vínku nebývale účinnou zbraň k zahájení radikálních reforem v resortu školství i v přežívající politické praxi.

V diskusním příspěvku k článku SIPVZ na rozcestí?, který rekapituloval stav realizace projektu SIPVZ, zapochyboval Bohuslav Maška z jihlavské firmy M-soft o výhodnosti dodávky a napsal: "Takže paní ministryni školství můžu (zdarma) poradit: zrušte to, na tom nemůžete prodělat (alespoň finančně)!". Na článek reagoval i Jiří Chvojka, jenž tentokrát již vystupuje za svou společnost GoodCom a doplnil řadu údajů, které omněnky Bohuslava Mašky uvádějí na pravou míru.

Ale nejprve si připomeňme známá čísla a statistické údaje týkající se vybavení škol před zahájením dodávek generálním dodavatelem, kde dosud nebyl zveřejněn výsledek průzkumu, který provedl AutoCont OnLine (ACOL) za 150 milionů MŠMT, přestože jej podle zadání veřejné soutěže měl provést ve vlastní režii. V rozhovoru pro Právo Vlastimil Palata uvedl: "Z našeho průzkumu vyplynulo, že v celkem 6.200 základních a středních školách je přibližně sto tisíc počítačů. Z toho 10 až 20 tisíc lze z dnešního pohledu použít. Zbytek považuji za šrot. Ve školách, které nyní vybavujeme, nebylo téměř nic. V těch zbylých 2.500 školách je přibližně 15 tisíc počítačů na akceptovatelné úrovni." Zde se setkáváme s několika nejasnostmi: Školy mají skutečně různé parametry. Jestliže bude v první fázi vybaveno jen 3.620 škol ze zhruba 6.200 celkem pouze 25.400 počítači, položme si otázku, kolik žáků je v těchto školách? Přiznám se, že jsem dosud vycházel z neoficiálních odhadů, které zřejmě nebyly nejpřesnější, případně pocházely z postupně zveřejňovaných údajů o zelených školách. V některých komentářích se tvrdilo, že jde o 25-30 procent všech žáků (400-500 tisíc), při posledních propočtech se dostáváme k hodnotě 47 procent všech žáků (750 tisíc). Ovšem kvůli tomu, že přibližně 1.500 zelených škol jsou vesnické malotřídky a speciální školy, je penetrace u průmyslových škol asi jen 15 procent.

Podstatným i když jednoduchým měřítkem pro hodnocení vybavenosti škol je poměrný počet žáků na jeden počítač. V nově vybavených zelených školách jde o 29,5. Přitom poměr u červených škol je při započtení všech dostupných počítačů 8,5 a při započtení nešrotových 56,7. Podle Koncepce SIPVZ z roku 2000 této hodnoty zelených škol dosáhla Francie na ZŠ v roce 1995, Maďarsko či Slovinsko na ZŠ v roce 1997. Ve stejném roce, tedy před pěti lety, dosáhly například Dánsko, Kanada, Nový Zéland, Norsko nebo Singapur poměru 7-9 žáků na počítač. Realizace SIPVZ pomocí dodávky generálního dodavatele tak na zelených školách zabezpečila dosažení v evropských zemích 5-7 let starého stavu a na červených školách zakonzervovala stav odpovídající vyspělým zemím před pěti lety. Toto zjištění je alarmující a můžeme tedy s klidným svědomím říci, že prioritou dalšího řešení musí být především zisk co největšího počtu stanic.
Celý článek na serveru LUPA 17:29 [Trvalý odkaz]
Komentáře Počet názorů

03. 10. 2002

Obchod pro školy vysvětluje vysoké ceny

Od Pavla Parmy ze společnosti AutoCont On Line jsem dostal vysvětlující dopis k cenám v internetovém obchodu www.obchodproskoly.cz.

Vážený pane Wagnere,

musím přiznat, že Váš článek je pro mne prvním, který vyjadřuje plnou pravdu a není nikterak zkreslen.

V našem komunikačním nástroji, který aktualizuje ceny v sekci Nadstandard pro školy došlo k chybě, která způsobila to, že výše citovaná sekci Internetového obchodu byl nabízen monitor Hyundai IQV770 za cenu 5993 vč. DPH a to i přesto, že na stejném Internetovém obchodě, ale v sekci Monitory je nabízen tentýž model za cenu 4752 Kč vč. DPH. Pokud si školy objednají monitor, pak jim je vždy fakturována částka, která je v našem Informačním systému, tj. aktuálně cena 4752 Kč vč. DPH.

Podobný problém způsobil to, že Apple iMac se stal opětovně aktivní nabídkou internetového obchodu, ačkoliv jsme ho z nabídky stáhli již před začátkem prázdnin, kdy došlo k výraznému snížení cen nabízeného modelu.

Internetový obchod v této chvíli prochází výraznou inovací a nová verze nabídne školám ještě více potřebných informací, praktických využití ICT a případových studií nejen z oblasti informačních technologií.

Ještě jednou Vám děkuji za upozornění, které nám mohlo způsobit to, že opravdu školy nenašly výhodné ceny našeho zboží ve správných sekcích (a to přestože jsou ceny nižší než uvádíme). Věřím, že ještě v průběhu dnešního dne budou všechny komunikační nástroje v pořádku a budeme na internetovém obchodu pro školy www.obchodproskoly.cz  nabízet zboží za ceny, za které je skutečně prodáváme.

Pavel Parma

10:46 [Trvalý odkaz]
Komentáře Počet názorů

02. 10. 2002

Indoš: skutečně "speciální" školní ceny?!

Aktuální nabídka ACOL v nadstandardu pro školy je vyšší i o třetinu oproti dealerské ceně, u monitoru Hyundai IQ V770 jde o rozdíl cen 5993 a 4607 Kč, cena Apple iMac je pak oproti běžné ceně o více něž 11000 Kč vyšší... 

O cenách počítačů dodávaných společností AutoCont Online do českých škol v rámci Projektu III SIPVZ jsme si již mohli přečíst několik článků, jako byly například ACOL: počítače pro školy za všechny peníze, Kolik stojí počítače v projektu Internet do škol, další se objevily i na Anti-Indoši. Tehdejší kritika si všímala ceny PC a monitorů, které byly v prvním případě výrazně vyšší než konkurenční nabídky a v druhém jen o 3 procenta nižší než běžné koncové ceny AutoCont při kusovém odběru. Ceny standardně dodávaných PC bez mechanik CD-ROM a FDD byly od dubna několikrát sníženy a jejich cena v souladu s trendem trhu poklesla z 20118 Kč s DPH na 15592 Kč, přitom ale cena 17" monitoru Hyundai V770 zůstává v rubrice Nadstandard pro Indoš na stále stejné výši 5993 Kč, přestože běžná koncová cena je nyní jen 5417 Kč a běžná školní je 5146 Kč. Dealerská ceny při kusovém odběru je přitom pouhých 4607 Kč. Při odběru více než 25000 monitorů bychom očekávali množstevní slevu... 

Prakticky stejná je situace s počítači Apple iMac G3, které v základní konfiguraci s procesorem G3 500 MHz, 64MB RAM, CD-ROM a 20 GB pevným diskem nabízí ACOL za 44835 Kč s DPH. Letmým pohledem u prodejců Apple nalezneme stejný model, ale se 128 MB RAM již za 33550 Kč. Nová verze Apple eMac s procesorem G4 700 MHz, 128MB RAM, 40 GB pevným diskem, mechanikou CD-RW/DVD a 17" monitorem je u konkurence ACOL přitom již za 50790 Kč. Jistě se také ptáte, kde je ta obrovsky výhodná speciální cena pro školy?!

10:21 [Trvalý odkaz]
Komentáře Počet názorů

01. 10. 2002

Setkání zástupců producentů výukových programů

V konferenčním sále budovy Národního zemědělského muzea v Praze se sešli 1. října 2002 zástupci asi 30 softwarových firem, vytvářejících nebo distribuujících programy pro školy. Lze říci, že tito výrobci reprezentují asi 80% všech firem, zabývajících se v ČR softwarem pro oblast školství.

Důvodem této schůzky je situace, kdy mnohamiliardová investice do českého školství, tzv. projekt Internet do škol, je z velké části nevyužitelná. Tato situace je vyvolána způsobem, jakým Generální dodavatel interpretuje smlouvy, uzavřené se starým vedením MŠMT. Generálním dodavatelem projektu je spolu s Českým Telecomem společnost AutoCont On Line, a. s.

Na základě těchto podepsaných smluv společnost AutoCont On Line (dále jen ACOL) nepovoluje školám využívání jiného software, než jím schváleného. V současnosti tak školy mohou používat např. pouze několik málo výukových titulů, nakoupených MŠMT v loňském roce v rámci tzv. "balíčku". Toto omezení se ale netýká pouze výukových titulů, ale i všech ostatních aplikací, včetně produktů renomovaných zahraničních výrobců. Absurdní je i to, že se týká např. produktů vytvářených samotnými školami pro vlastní použití. I za takovéto aplikace by škola měla ACOLu zaplatit částku mezi 12 - 40 000 Kč, podle náročnosti aplikace.

Je třeba si uvědomit, že oblast školství je specifická, v žádném případě nejde o instituce typu bank, kde je vyžadováno pouze několik funkčních zabezpečených aplikací. Naopak školství by se mělo vyznačovat vždy otevřeností a různorodostí. Jenom tak lze dosáhnout požadovaných cílů - všestranného a harmonického vzdělávání žáků a studentů. Současný stav je popřením principu celého otevřeného systému internetu, informací a vzdělání.

Systém placených certifikací, tak jak jej nyní ACOL vyžaduje, je nejen neúnosnou finanční zátěží pro mnohé výrobce, ale především by umožnil ACOLu prakticky neomezenou kontrolu nad veškerým softwarem směřujícím do škol vybavovaných v rámci SIPVZ. Riziko zneužití tohoto procesu je obzvláště alarmující v situaci, kdy sesterská společnost ACOLu je výhradním distributorem firem vytvářejících výukový software pro školy (Langmaster a Silcom). Je těžko uvěřitelnou náhodou, že tyto dvě firmy tvořily většinovou část výukového obsahu již zmiňovaného "balíčku", nakoupeného MŠMT v loňském roce za 175 milionů Kč.

Ze všech výše uvedených důvodů se shromáždění zástupci firem rozhodli v žádném případě nepřistupovat na podmínky ACOLu a nepodřizovat se nátlaku na povinné schvalování software. Vyzvali také MŠMT k urychleným krokům, vedoucím k nápravě této situace. V případě takto velkých investic je totiž každý den, kdy počítače na školách mohou být využívány pouze z malé části, velmi nehospodárným plýtváním peněz daňových poplatníků.

Zástupci zúčastněných firem jednali také o dalších věcech souvisejících se zmiňovaným projektem. V prohlášení, které vydali, požadují mj. důkladné prošetření kroků konaných v minulém období v Projektu II SIPVZ (školský portál a výukový software). Ve svém prohlášení vyžadují zdůvodnění zpoždění, ke kterému v Projektu II došlo a které spoluzpůsobilo současnou situaci, kdy nové počítače ve školách v podstatě nemohou sloužit výuce. Výrobci požadují i zdůvodnění, kam zmizely finanční prostředky, které podle rozhodnutí vlády měly být na Projekt II vynaloženy.

Za správnost: Ing. Vošický, Terasoft, a. s.

11:00 [Trvalý odkaz]
Komentáře Počet názorů


Index

Kategorie

Archiv

RSS version
TXT version

Valid XHTML 1.0!

Generated by EasyBlog